Máme, co si zasloužíme

Kamkoliv se v současnosti podíváme, všude najdeme někoho, kdo si stěžuje na panující poměry. Tedy na to, jak se nám po ekonomické stránce vede. Kdekdo si dnes stěžuje na svou a nejen svou zhoršující se životní úroveň, na to, jak se na našich životech podepisuje skomírající ekonomika. A musíme si přiznat, že tu pokles naší životní úrovně je a je tu tedy určitě i dost důvodů k naší nespokojenosti.

Ekonomika se nám prostě nevyvíjí ani trochu příznivě. Jak se o tom můžeme přesvědčit při pohledu na leckterou záležitost, jež nás provází našimi životy. Nabídky na trhu se to samozřejmě nijak mimořádně nedotklo, i navzdory všem panujícím problémům se dá bez potíží sehnat cokoliv, co my lidé potřebujeme, ale potíže už tu jsou v otázce cen. Protože zdražuje zřejmě všechno, co jenom zdražovat může, a to navzdory tomu, že příjmy lidí nerostou ani zdaleka tak závratným tempem. Rostou-li tedy vůbec. A tak si musíme utahovat opasky, což je o to bolestnější kvůli tomu, že tak činíme po letech údajného blahobytu, kdy se naší zemi vedlo dobře. Nebo možná spíš takzvaně dobře, protože aspoň já si pod pojmem fungující ekonomika a bohatství představuji něco jiného než život na (státní) dluh.

Relativně donedávna se nám prý vedlo skvěle. A nyní už spíše jenom láteříme. A hledáme důvody, proč že už nám není tak dobře jako dřív. A jaké důvody ekonomických neúspěchů nalézáme?

Dlouho jsme sváděli všechno špatné na univerzálně použitelnou koronavirovou pandemii. Pak přišel k dobru stav, kdy jsme ve volbách nezvolili tu dřívější ‚hodnou‘ vládní garnituru, a máme tedy to, co máme, kvůli ‚špatné‘ vládě nové. A nyní si stěžujeme dost často i na Ukrajince, kteří nám ujídají z našeho krajíce, které ‚tu podporujeme na úkor našich chudých a důchodců‘.

Protože jsou taková vysvětlení pohodlná a pro kdekoho z nás příjemná. Nebýt jich, museli bychom si přece přiznat, že jsme tak dlouho žili na dluh a vysloveně ‚na hraně‘, že stačilo málo, abychom se ocitli tam, kde jsme se ocitli. V době, kdy prostě doplácíme na dřívější život nad poměry. Po čemž se nám stýská.